O textu Aneb jak získat čtenáře

Pozn. Nezabíjet, je můj koníček nedržet se tématu ^_^ Každopádně - buď tam něco chybí, nebo je tam něco navíc
Uh, tohle bych lidem neměla dělat, takhle je týrat, ale k věci...:

Je pěkné něco napsat. Ale jak lidi donutit aby si povídku přečetli? A aby ji vydrželi číst? Rozhodně se hodí mít vhodně uspořádaný text. Je dobré si uvědomit pár věci, než se někdo pustí do práce a rozvržení textu je jednou ze základních věcí. Samozřejmě hned po ději!
Takže:

1. Odstavce!
Povídka by měla být členěná do odstavců. Nemyslím, že je důležité přesně dodržovat tři mezery na začátku odstavce, ale mělo by být jasné, kdo co končí nebo začíná. Například nechat jeden řádek volný, když se mění postava, skrze kterou popisujeme příběh, nebo pokud nastane nějaký časový skok. Pokud se vyskytuje oboje, je lepší napsat tam třeba tři hvězdičky nebo cokoliv jiného, co by rozlišilo časový skok od skoku na jinou postavu (já například používám tři hvězdičky při skoku na jinou postavu a mezeru, pokud se stejnou postavou poskočím v čase o něco dopředu…. )

2. Přímá řeč!
Nechci tady popisovat, jak se správně píše přímá řeč ani jaké druhy přímé řeči jsou (to si nechám na jindy). Ale pro přehlednost textu se každá přímá řeč dává na nový řádek! Osobně si myslím, že dokud mluví jedna osoba, je lepší to nechat na stejném řádku (bez entrů), jakmile však začne mluvit někdo jiný, odentrovat to. Toto například neplatí pro přímou řeč po dvojtečkách (to by byl nesmysl a vypadalo by to divně, aspoň myslím). Ale ROZHODNĚ se nová přímá řeč dává NA NOVÝ ŘÁDEK!!!
Toto nedělá spousta autorů, přestože je to opravdu důležité. Čtenářům se mnohem lépe čte oddělená přímá řeč, než jednolitý text.

3. Vzpomínky a myšlenky
Mno v tomhle se dá taky pěkně zamotat. Rozhodně se hodí psát myšlenky a flashbacky jiným typem písma nebo je jakkoliv jinak odlišit. Záleží taky na tom, jak vzpomínky berete. Pokud někdo vzpomíná a zhodnocuje děj svými vlastními myšlenkami, proč by to taky nemohlo být kurzívou jako myšlenky? Stejně tak můžete falshback psát kurzívou a myšlenky ohraničit ‚jednoduchými uvozovkami‘.
U flashbacku záleží i na rozsahu. Pokud je to jedna dvě větičky či řádky, může se to nechat v textu. Pokud se hodláte věnovat flashbacku na půl stránky, vynecháte řádek, tučně napište flashbach a na řádek pod to začněte, přičemž na konci napište konec flashbacku.
Co je však hlavní – dodržovat to! Ne že si to v půlce povídky rozmyslíte a začnete to psát jinak!

4. Věta
Co je tak těžkého na napsání jedné věty? Všechno!
ZA KAŽDÝM INTERPUNKČNÍM ZNAMÉNKEM SE PÍŠE MEZERA! Ne před! Za!
Interpunkčním znaménkem rozumíme tečku, čárku, otazník, vykřičník, dvojtečku a středník.
Kolem spojovníku se mezery nepíší! (např. byl-li; slovník česko-anglický). Toto neplatí pro pomlčku! (Mělo to být tak – pokud naše informace byly správné.)
Detailněji si o typografii můžete přečíst zde: http://www.typomil.com/sazba/interpunkce.htm

5. Kapitola
Kapitola by neměla být příliš krátká ani příliš dlouhá a HLAVNĚ NE BEZOBSAŽNÁ! Čtenáře odradí, pokud je kapitola ničem. Uvědomte si laskavě, že píšete povídku a ne knihu! V každé kapitole jakékoliv délky se musí něco stát! Ale není něco jako něco.
Stejně tak název. Měl by něco říkat o obsahu kapitoly a nijak nenaznačovat její děj (proto je nejlepší mít cizojazyčné názvy XD ). Tak například pokud v kapitole Lancer probodne Archera kopím a on zemře, je blbé nazvat kapitolu Archerova smrt. Zajímavější by bylo, kdyby nakonec neumřel, ale čtenář by si na konci jeho životem nebyl jistý (já bych to třeba nazvala Kopí osudu…). Na druhou stranu není dobré, nazvat to Čaj o páté, když bojují v poledne a čaj se tam vůbec nevyskytuje.

6. Název povídky a obsah
Awww…. To sem vůbec nepa…. Ale možná ano, i to sem patří. Není nic, co by čtenáře nenalákalo víc než Název povídky a její stručný obsah. Název povídky by měl být zajímavý a mohl by něco lehce naznačovat o povídce. Já osobně bych název „Kočička“ asi přeskočila…. Na druhou stranu „Zubatí a ušatí“ mě už asi zaujme o něco (málo) víc.
Jako čtenáře by mě zajímalo, o čem to asi bude. Uvidím li něco jako „Příběh o holce, co šla pře hory a….“ raději se podívám jinde. Ale takové „Šance na přežití je mizivá. Jak skončí toto děsivé dobrodružství v horách?“ mě už zaujme víc.
Pokud chcete, aby se čtenář do povídky začetl, je třeba ho navnadit. A nejde to jinak, než pořádnou peckou v názvu nebo stručném obsahu XD

.D....že bych začla něcvo psát?:... už jsem jednou začala knihu...pak jsem přišla že děj je o ničem..tak vymýšlím jinou... asi povídku

Yay, ďalšie do zbierky ^_^ Veľmi dobre a stručne napísané =)

Děkuju ^_^

Za pravdu sa neďakuje =D

Ale jo Já totiž když se něco takové pokouším napsat, mám problém držet se tématu Tak aspoň vím, že na to jdu dobře

jop...měla by si to přečíst i naše češtinářka...
....ty její úvahy o příbězích...."Hlavně ab se to dalo číst prosím"...tsss

Ja napíšem profesorke všetko, ale eseje na témy typu "Môj rodný kraj", "Moja mama" a "Môj najlepší priateľ" odmietam, aj som odmietala robiť =D

Většina takových témat je na nic >.> Nesnáším je, fuj

fuuuuj...hlavně n atéma: "Můj kraj"...by mi nestačilo ani 6 A4....

... mě by stačil jeden řádek

já bych si to někde stáhnul z netu

Pokud něco takového na netu je a není to prasácky dlouhé, tak taky

...njn.ale my to musíme psát v hodině....

Tak to je kruté.... Takové idiotské téma >.>

Njn, my tiež =D
Chvála bohu už nič také nedostávam, úvahy a umelecký opis je lepší =D

Jo XD Všechno, co začíná na "Můj/Moje...." je