Last Fall

Předmět: Last Fall Sun Oct 07, 2007 12:52 am

Líně vydechla obláček dýmů. Seděla na střeše jedné z nejvyšších budov Konohy, opřená o komín pozorovala hemžení v ulicích. Užívala si chvíle klidu, jediné čím se její myšlenky zaobíraly, bylo, jestli donutí svou ruku, aby opět zvedla ke rtům cigaretu. Náhle ji výhled zastínila vysoká mužská postava – Kotetsu. Jakmile ho uviděla, věděla, že chvíle pohody právě skončila.
,,Honmei-san, Hokage-sama si tě přeje vidět.“
,,Hai.“

Skoro by se dalo, že se jí kouřilo z hlavy, jak na cestě k Hokage přemýšlela, proč ji volá. Jediné, co ji napadlo, že chce vědět, jak dlouho chce ještě nechat svůj tým mimo. Ani netušila, jak je blízko pravdě…
,,Tsunade-sama,“ zlehka se uklonila. ,,Poslala jste pro mne…,“ nechala své konstatování vyznít do ztracena. Starší žena si ji zkoumavě prohlížela. Nebyl to zrovna příjemný pocit, ty oči jako by se jí propalovaly do duše.
,,Ano, zavolala jsem si pro tebe,“ bylo to jako někdo prásknul bičem. Jen její téměř dokonalé sebeovládání ji zachránilo od toho, aby leknutím nenadskočila.
,,Vím, že to není tak dávno, co tvůj tým postihla krutá ztráta. Ale to, co jsi udělala. To, že jsi je stáhla ze všech misí, to už nehodlám nadále akceptovat. Bohužel, někdy se to stává. Já moc dobře vím, jak to bolí. Chápu, že máš strach, jak budou reagovat, až se opět setkají s nepřítelem. Jednou ta situace nastat musí. A čím dříve, tím lépe. Se svým týmem budeš poslána na C-rank misi. Nejde o nic složitého. Dostanete svitek, který obsahuje smlouvu o spojenectví se Zemí deště. Předáte jej tamnímu Kagemu, počkáte na podpis a vrátíte se. Neměly by nastat žádné komplikace, informace o tomto spojenectví se ven nedostaly.“
Šok, který právě zažívala se ji jistojistě musel odrážet ve tváři. Tak daleko její sebeovládání opravdu nesahalo. Ano, Tsunade sice byla vůdcem vesnice, ale takhle ji obejít s takovým rozhodnutím. Měla se ji alespoň zeptat, co si o tom myslí. To, že by misi s největší pravděpodobností opět odmítla, bylo v tuto chvíli nepodstatné. Byly to přece její žáci.
,,A ještě jedna věc.“ Honmei v duchu zaúpěla, ona ještě neskončila ?! Co ještě víc by mohla chtít…
,,Jelikož vám chybí jeden člen, pošlu s vámi Tamu Endo. Myslím, že už si o ní určitě slyšela. Je velmi nadějná…Dobrá tedy, můžeš jít“

Tsunadinu kancelář opouštěla se smíšenými pocity. Bála se nadcházející mise. Přece jenom smrt Kamiho je všechny krutě zasáhla. A teď ho má nahradit někdo, kdo… Ne, nemůže za to jaká je. A Kami byl až příliš přátelský, energický, potřeštěný… Takových jako on bylo málo… Povzdechla a vydala se na místo schůzky se svým týmem. Bylo třeba jim sdělit novinky…

Už z dálky viděla své dvě svěřenkyně, jak sedí pod rozkvetlou Sakurou a povídají si. Tak mladé a přesto tak dospělé…
,,Momoe-chan, Amara-chan, Yo.“ Amarante prudce vyskočila a hned se dožadovala odpovědí na své otázky, proč byla u Hokage. Momoe jen lehce zkřivila koutky v parodii úsměvu a čekala, až jim Honmei vše vysvětlí. Nemělo smysl to oddalovat..
,,Máme misi. Zítra v 8 ráno vás očekávám u brány. A žádné zpoždění jasné!,“ výhrůžně se podívala po Amarante, která se na oplátku jen nevině usmála.
,,A ještě jedna věc. Půjde s námi i Tama Endo. Takže se chovejte slušně a mile.“
,,Ale sensei ???“
To už ale neslyšela. Zmizela v obláčku dýmu..

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 1:41 am

Zvuk budíka sa rozhľahol po celej izbe odrážajúc sa od žltých stien horiacich od žiare vychádzajúceho slnka. Amarante spala v krkolomej polohe a na opačnej strane postele, ako zaspávala. Pod hlavou zvierala pérový vankúš a paplón sa povaľoval vedľa lôžka. Izba bola skromne zariadená, pár skríň, posteľ, stôl, stolička a polička, na ktorej stála fotka jej týmu spoločne so senseiom. Tam boli ešte všetci, Kami, Momoe, Honmei-sensei, a aj ona. Každý deň sa na ňu pred spaním pozerala a nostalgicky spomínala na dni, keď boli všetci pokope. Zabávali sa, išli na ramen k Ichirakovi, trénovali spolu, plnili misie... Spomínala aj na to, ako boli ešte v Akadémii, či napríklad splnenie skúšok Geninov. A teraz bol preč, v nenávratne... Nejaký tú nemala žiadnu misiu. Tsunade-sama im dala dostatočne veľa času na revitalizovanie a znovuobnovenie síl. Pre Konohu to bola priveľká stráta. Niekto však hovoril, že Kami bol nahraditeľný. Ona však nie, mal talent, ktorý sa dal využiť. Aspoň si to myslela. Malý prístroj zvonil neprestajne už niekoľko minút, no ešte stále nevstala z postele.

"Buď už zticha! Tu sa človek pokúša spať, dnes nemám žiadnu misiu..."

Hovorila mrlmlavo a obrátila hlavu na druhý bok zaboriac ju späť do vankúša. Hneď na to sa však prevalila a a bleskurýchlo si sadla na okrej postele, keďže bola na úplnom omyle. Práve dnes sa mali vydať do Zeme dažďa spoločne so svitkom o dohovorení mieru. Na tomto stále bezpečnosť Konohy, taktiež spojenci nikdy neboli na škodu. Ak by prišli neskoro, Kage tamojšej Hidden Village by si mohol myslieť, že ich ponuku nemyslia seriózne a neprijmu ju. Čo je nepripustiteľné. A za to všetko by mohla len a len ona. Pri týchto myšlienkach jej prešiel mráz po chrbte a predstava ju doslova desila. Práve to jej dodalo elán a energiu potrebnú na to, aby sa načas dostala na zjednané miesto.

"Misia! Honmei-sensei ma zabije s cigaretou v ústach. Mattaku!"

Zakliala v duchu a vyskočila na nohy obliekajúc sa do svojich typických šiat. Čierna tričko po pás, na to podobné, ale tentoraz sieťkované a s dlhým rukávom. K tomu sukňa, topánky vytvorené pre boj a na čo bola už nejaký ten čas, čelenka so znakom jej rodnej dediny. Dievča ešte stihlo vypnúť budík. Havranie vlasy si zopla tenkou gumičkou a neobišli ju ani každodenné hygienické povinnosti. Schmatla svetlý váčok už pripravný na túto príležitosť, kde boli uskladnené najpotrebnejšie veci.. Následne sa rozbehla sa dolu schodmi mieriac priamo do kuchyne, kde už určite čakala mama s nejakými chutnými raňajkami, ako to bolo vo zvyku.

"Ohayo."

Mladý Genin pozdravil mame v pohodlnom zelenom kimone, ktorá jej venovala široký úsmev držiac v ruke šálku s čajom. Amarante len schmatla jeden ryžový koláčik, nevšímajúc si okolia a rozbehla sa priamou cestou k severnej bráne Hidden Village of Konoha.

"Nevieš kam šla?"

Spýtala sa stále sa usmievajúca sa matka s pohľadom upreným na jej manžela, ktorý práve prišiel.

"Má misiu, o ôsmej."

"Veď je pol siedmej."

"Ja to viem, ty to vieš, ale ona nie."

Amarantin otec sa zasmial pozerajúc sa na dvere, ktorými pred chvíľkou odišla jeho dcéra. Ulice zatiaľ zývali prázdnotou, čo bolo dosť podivné. Okolo takej ôsmej to tu už má všetko žiť. Lepšie pre ňu, mohla sa dostať k cieľu bez toho, aby narážala počas behu do ľudí. Prebehla popri vysokých domoch, ale aj hlavnej arény až k bráne. Nikto tam nebol.

Ako to, že tu nikto nie je?

So spýtavým pohľadom sa obzrela okolo seba ešte zadýchaná od rýchleho behu. Naraz jej to došlo a plácla sa dlaňou po čele. Nepríjemný zvuk sa rozliahol po blízkom okolí.

Ja som mala budík na šiestu...

Oprela sa o chladný betónový okrej brány, rozmýšlajúc nad vlastnou blbosťou. Nezostávalo nič iné, len si pekne krásne počkať. Malo to však jednu výhodu - nebude meškať.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 1:12 pm

Seděla na okením parapetu, v ruce horký šálek čaje. Nemohla spát... Po dvou měsících první mise. Z jedné stránky se těšila, procházelo jí příjemné vzrušení, ale z té druhé... Chvíli se znechuceně mračila na krabičku cigaret, ale stejně se natáhla a vzala si další. Tolik k pokusu přestat. Podívala se na hodiny visící na stěne - půl 8, už by měla pomalu jít. Aspoň bude u brány o chvíli dřív. Vzala vak s vybavením a pomalu vyšla z pokoje. Domem se téměř plížila, opravdu se nechtěla potkat s otcem. A štěstí ji dnes kupodivu přálo. Doufala, že to vydrží.

V ulicích Konohy už panoval čilý ruch. Snažila se nevnímat pohledy okolojdoucích a jejich šepot:,,Mají misi. Myslíš, že to zvládnou?" Díky za projevenou důvěru... Přicházela k bráně a zarazila. U brány seděla opřená o zeď jedna z jejích žaček...
,,Amara-chan ?!" Ta holka přece všude chodila pozdě...

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 1:16 pm

Nebylo to ani před deseti minutami, co se dozvěděla o misi. Teď seděla na posteli a koukala z okna ven. Měla smíšené pocity z toho, co přijde, co se chystá. Na prvním místě byla nejistota a strach. Bála se, že nezapadne do týmu, že ji snad budou i nenávidět za to, jaká je. Už tak byla tolik jiná než ostatní. Sáhla si na ústa, němá jako ryba. ‚Proč zrovna já?‘ povzdechla si a věnovala poslední pohled městu za oknem, než se uložila ke spánku.

Ráno se probudila sama od sebe, připisovala to nervozitě, ale možná to bylo něčím úplně jiným.
Naposledysi prohrábla vlasy a začala se oblékat. Tílko a na něj černou mikinu, která schovávala staré jizvy na levé ruce, tmavé tříčtvrťákové kalhoty a polorozpadlé boty.
‚A je to,‘ podívala se do zrcadla. ‚Lepší už to nebude a horší to může být vždycky,‘ okomentovala si vlasy a pokusila se je ještě uhrábnout mokrými prsty. Bohužel to však nepřinášelo žádné ovoce, sama věděla, že tohle je předem prohraný boj.
Za pár minut vycházela z domu. Zrovna zamykala, když do ní vrazil jeden z jejích sousedů.
„Á Tama-chan! Omlouvám se, vůbec jsem tě neviděl,“ omlouval se a zubil při tom na všechny strany.
‚No jasně, já jdu přehlídnout, co?‘ ušklíbla se. A potom pokývala na souhlas.
„Kam vlastně jdeš?“ Kluk se na chvíli zamyslel. „Máš novou misi?“ zkusil hádat.
Zvednula koutky úst a ukázala mu palcem jedničku, jakože zabodoval.
„Já už musím jít za Hokage. Taky dneska někam vyrazím. Tak ti držím palce, abys to splnila nad očekávaní,“ mrknul na ni.
‚Šílený optimista‘ zasmála se mu a zamávala na cestu. A popravdě mu přála to samé.

Zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahy, a přidala na tempu. Jenže čím byla blíž, tím víc to chtěla vzdát a utéct domů. Dříve, než to stihla udělat, stála u brány, odkud by se už špatně bralo do zaječích.
Byly tam hnedka dvě postavy, sevřel se jí žaludek, jako když byla poprvé před Hokage.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 2:22 pm

Pořádný tvrdý kopanec ji byl tím nejjistějším způsobem, jak Momoe vzbudit.
"Au," vypskla a chytila se za bok. Rozespale otevřela oči a upřela je svého spolubydlícího. "Co je?"
"Nejsem tvůj budík," dostalo se jí neurčité odpovědi. "Ale máš misi, v sum. Měla bys pohnout zadkem, nebo odejdou bez tebe."
"Však by to beze mě přežili," zahučela neochotně a vstala.
"Tos' říkala i minule," podotkla její spolubydlící a opatrovnice v jednom sarkasticky. Momoe neodpověděla, jen se ušklíbla. Otevřela skřín a začala se prohrabávat oblečením. Po chvíli se zarazila, vykoukla ze dveří svého pokoje a zavolala: "Kde mám triko?"
"Pere se!"
"Vždyť bylo ještě dobré," zaúpěla Momoe. "To si mám vzít toto?" zavrčela a vytáhla jiný kus oblečení. "Vždyť je to... těsné." Podívala se na hodiny. "A dopr..." zaklela. Hodiny ukazovaly ze deset osm. Bez přemýšlení si natáhla triko přes hlavu a bez rozloučení vyběhla ze dveří.
Sprinty takhle po ránu.... protočila oči v sloup a rozběhla se k místu setkání s vědomím, že tam za deset minut nejspíš nedoběhne.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 2:29 pm

"Ohayo Honmei-sensei!"

Pousmiala sa troška zdráhavým úsmevom a postavila sa na vlastné, aby sa nemusela opierať o nepríjemne chladný betón. Jedna z vecí, ktoré sa naučila v ceste shinobi, bola trpezlivosť, ak keď ju tak tak trocha iritovalo, ak musela stáť a na niekoho čakať. Aspoň sa dozvedela, ako sa cítia ostatní, keď mešká. Snáď sa tohto zlozvyku čoskoro zbaví. Ešte jednou rukou zašla do malej kapsičky na ľadvinách. Podľa hmatu našla obväzy, sada shurikenov a kunaiov, vojenské pilulky. Nič nechýbalo, tentoraz. Stále si zabudne nejakú tú vec, ako napríklad tie pilulky. Dnešok bol iný, a možno to aj niečo naznačovalo.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 2:30 pm

Cítila něčí pohled v zádech. Přestala konsternovaně zírat na dívku před sebou a otočila se.
,,Aa, Tama je už zde taky," a pousmála se. ,,Vítej. A kde je zase Momoe ???"

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 2:55 pm

Pohľadom prešla po novej členke ich tímu.

"Hajimemashite, Táma-chan."

S ňou budú musieť každodenne chodiť, plniť misie, presne tak ako s Kamim. Zovrelo ju pri srdci, ešte sa z toho poriadne nespamätala, i keď to bolo pomerne dávno, stále ju jeho smrť akýmsi spôsobom ovplyvňuje. Každý deň chodí k pomníku, kde sú vypísaní ľudia K.I.A. Preposledné meno je práve jeho, vždy tam budú pribúdať ľudia, ale toto bude jedno z najdôležitejších. Väčšinou tam len položí nejaký ten kvietok, posadí sa na okraj a relaxuje. To jej privádza pokoj na duši, akoby s ním ešte stále bola. Kami jej bol neuveriteľne blízky, pravý priateľ.
Taktiež aj novej dievčine, Chuuninovi, venovala priateľský úsmev, potom však svoju pozornosť obrátila hneď na okolie, či niekde neuvidí Momoe.

Myslím, že dnes nie som tá, ktorá zmešká stretnutie.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 3:03 pm

Momoe běžela celou cestu, takže její hlava vypadala, jako by se tam udělali ptáčci hnízdo.
"Jsem tu," vyrazila ze sebe zadýchaně a opřela se o kolena. Zvedla pohled a přejela jím po přítomných.
To bude ta nový, pomyslela si a zastavila se pohledem na Tamě. Neusmála se na ni jako to udělala Amarante. Naopak - Momoe se zachmuřila a obdarovala Chuunina skoro až nepřátelským pohledem.
"Co je o za misi?" zeptala se lhostejně. Rozhodla se novou dívku Ignorovat. Nelíbilo se jí, že jim šoupli někoho nového do týmu. Nerada si zvykala na nové lidi a měla za to, že by to zvládali i ve třech.
Navíc nevěděla, jak je Tama silná. Nikdy by nepřipustila, aby Kamiho nahradil někdo slabý.
Kami aspoň za něco stál... ušklíbla se v duchu. Tehdy, když zemřel, to bylo hrozné. Ona nic neviděla,spadla to stupidní pastí a nemohla z ní vylézt. Nikdy si to neodpustí, věděla to. Kdybych používala mozek, nikdy by se to nestalo,říkávala si.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 3:16 pm

,,Ale, už i slečna Tokkan dorazila," nemohla si odpustit jízlivý tón, ale v duchu se zarazila nad dívčinou reakcí. Veděla, že se s příchodem nového člena bude těžko vyrovnávat - Kami byl pro ni příliš důležitý. Čekala povýšené poznámky, čekala cokoli, ale ne takovéto chladné přehlížení. Jako by tu Tama vůbec nebyla, jakoby byla vzduch. Potlačila povzdechnutí a otočila se ke svému týmu.
,,Když už jsme tady tedy všichni, ráda bych vás seznámila s misí. Máme za úkol donést svitek se spojeneckou smlouvou do Země deště a předat k podpisu tamnímu Kagemu. Po cestě by neměly nastat žádné komplikace. Nějaké otázky ?"

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 3:26 pm

Spojila pery v jednu úzku čiarku a na Taminom mieste si predstavila Kamiho, ako tu stál minule. Práve si kontroloval veci, či má všetko na cestu. Na chrbte jeho katana, podobá ľadvinka, ako má ona a nakoniec žiarivý úsmev na Honmei-sensei so slovami "Už môžme ísť, nakopeme tým parchantom zadok!"
Pri tejto spomienke sa z jej tváre vytratili všetky emócie a sklonila hlavu zabodnúc pohľad do zeme. Urobila pár krokov k bráne a až teraz troška zdvihla zrak. Nesmie sa upútavať k minulosti, nesmie. Mala by dať príležitosť aj iným, než je Kami. Ale s ním predsalen prežila príjemné chvíle a čas, ktorý strávili spolu, celý ich tím, je k nezaplateniu. Uvidí sa, ako to vlastne všetko bude, či Tama-chan bude schopná nahradiť tak veľkú strátu, ako bol jej blízky priateľ.

"Na čo čakáme?"

Prehovorila už hlasnejšie, než ako by prehovorila pred pár minútami.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 3:42 pm

Stála na místě, jen kousíček od nich. Nevěnovaly jí pozornost, možna sensei. Ale jinak jako by tam nebyla.

Na tohle chování byla zvyklá, možná ho i čekala, takže se nesnažila upoutat jejich pozornost, ale občas na ně koukla.

Když dorazila i ta poslední členka přiblížila se toršku blíž. 'Možná
bych mohla něco udělat' zamyslela se. Rozhodla, že si je nejdřív oťukne
a pak se teprve bude snažit. Stejně si nedělala velké šance, že by
nějak uspěla. Byla vždycky sama a když někoho potřebovala, tak si jej
našla. Proč to teď měnit, tohle je jen mise nic víc. Třeba se už ani
nikdy neuvidí.

Z úvah ji vytrhnul hlas senseie, jak jim oznamovala, že už vychází.

Otočila se na Konohu, to dělala vždycky bylo to takové gesto, jako by slibovala, že se ještě uvidí.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 4:04 pm

Všimla, že i Amarante, která je vždy přátelská a v dobré náladě, je teď zaražená. Sledovala ji, jak se sklopenou hlavou míří pomalu z brány pryč. Tak to štěstí mi teda dlouho nevydrželo, pomyslela si.Dát ty tři dohromady bude nadlidský úkol...
,,Nečekáme na nic, vyrážíme."
Všimla si, jak se Tama ještě naposledy otočila na vesnici a pousmála se. Loučí se a zaroveň jako by něco slibovala.Musela uznat, že ta dívka ji zajímala. Zapálila si další cigaretu a vykročila vstříc nové misi

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 4:09 pm

Běžela rychle, přesto byla poslední.
Přece mě ten ranní běh tak nezmohl! bručela v duchu a sledovala tři postavy před ní, jak se pomalu, ale jistě vzdalují.
Zatraceně! Chytila se za bok. Stará rána stále ještě bolela, připomínala ji, že nemá zapomínat na mrtvé. Bolest se pomalu stupňovala a Momoe zapackovala a spadla.
"Zatraceně," procedila skrz zuby a vstala. Znovu si přitiskla ruce na bok. Nikdy před tím ji to takhle nebolelo, až dnes. Předtím se to dalo vydržet a ani se nenamáhala se o tom komukoliv zmínit. Teď už však na to bylo pozdě. Tři z jejího čtyřčlenného týmu už se jí ztratily z dohledu.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 4:14 pm

Vydala sa za senseiom. Pri pohľade na cigaretu sa opäť musela pousmiať. Toto bolo viac než typické.

"Honmei-sensei, mali by ste prestať, nie je to zdravé."

Odvetila tak trochu aj starostlivým tónom, no zacítila, že prítomnosť jedného človeka sa jej stratila z dohľadu. Trocha sa otočila a odrazila sa od ďalšej vetvy. Za ňou bola Tama, ale Momoe nie. Čo sa jej mohlo stať, bola asi jediná myšlienka, ktorá jej preblysla hlavou. Ona nie je človek, ktorý by odišiel len tak pre nič za nič. Okamžite zastala a zoskočila na tvrdú zem. Okolo nej sa rozvíril svetlý prach lesknúci sa v rannom slnku.

"Momoe..."

Povedala tichým tónom.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 4:27 pm

Momoe se nadechla. Podívala se na ránu a s nelibostí zjistila, že krvácí.
"Proč zrovna já!" zaúpěla a znepokojeně se dívala dopředu, směrem, kterým měli běžet. Proč to musím být vždycky já, kdo dělá problémy?
Pomalým krokem se vydala dopředu.
Jen ať se jim nic nestane! Skousla si ret. Ne, je to jedno. Nejsem tak silná, abych byla nepostradatelná.
Kolem byl jen les, navíc vůbec nevěděla, kde je. S orientatačním smyslem na tom byla dost špatně. Byla neužitečná, přiznávala si to. Plná pusa řečí, ale sama nic nedokázala.
Rozhlédla se. Hlavně klid, dříve nebo později si všimnou, že tam nejsi! uklidňovala se. Jen jestli nebudou příliš zaujatí tou novou! Zamračila se. Vůbec se jí to nelíbilo.
Odkudsi zaslechla hlasy. Ztuhla a přitiskla se k jednomu ze stromů.
Doufám, že to je můj tým! Prosím, ať jsou to oni!

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 4:38 pm

'Zvládnu to,' uklidňovala se. 'Já to zvládnu!' opakoval si
stále dokola, když běžela za jednou z nového týmu. Ani si nevšimla, že
jedna z nich chybí.

Amarante si právě podívala se senseiem a pak se otočila za sebe.
Vypadala zamyšleně. Tama se otočila taky, byla si jistá, že o ni strach
nemají. Nebyla tam ta třetí, v duchu zaklela. Vždycky si na to dává
pozor a dneska ne.

Otočila směr a začala hledat Momoe. Ta šla pomalu a přidržovala se za
bok, Tama seskočila ze stromu a nabídla ji ruku. Ta po ní hodila
nenávidstný pohled. "Toji pomoc nepotřebuju!"

'Nechceš? Nechtěj!' šla vedle ní a sledovala jak se snažila dohnat ty před ní.
Obě náhle uslyšely hlasy, a tak se scovaly do křoví.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 5:21 pm

[/,,Eh, já vím. Ale, už je to prostě zvyk... a ještě jsem nezažla ninju, který by umřel na rakovinu." Jakmile to dořekla, měla chuť si vrazit facku. Nebo raději dvě. Tvář druhé dívky totiž okamžitě zpopelavěla. Kuso, kuso. Musím začít dříve myslet, než mluvit... Okamžitě si, ale přestala v duchu nadávat, když slyšela tiché zašeptání :,,Momoe."
Otočila se a zjistila, že teď už ji nechybí jen Momoe, ale i ta nová - Tama.
Jediné, na co se vzmohla bylo: ,,Do prdele."
Výborný sensei, jen co je pravda... Ani si nevšimneš, že ti někdo zmizel..."
,,Amara-chan, vrátíme se zpátky. Třeba byly jenom unavené, tak si na chvíli musely odpočinout." Ta slova zněla nepravděpodobně i jí samé... Obě musely mít výbornou fyzičku... Prosím, ať se jim nestalo... ,letělo ji hlavou zatímco se vracely.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 5:29 pm

"Honmei-sensei, poznám Momoe, ona by len tak z ničoho nič nezastavila. Muselo sa niečo stať. Sme len neďaleko Konohy, ďalej by došla aj moja 80 ročná babička."
Do jej hlasu sa vkradla obava. Čo keď nie je táto misia až taká bezpečná a niekto sa pokúsša zruinovať spojenectvo medzi Rain Country a Konohou? To je nepripustiteľné, závisí na tom veľa.
"Teraz by sa nám hodil Byakugan..."
Zamrmlala si pre seba, akonáhle vyskočila na ďalší konár. Nemôžu byť ďaleko, len tu niekde poblíž, na ceste sú len niekoľko minút. Myslela si správne, že dnešný deň nebude, ako predpokladala.
"Za aký čas máme doniesť zvitok?"
Spýtala sa a preskočila na ďalší konár.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 5:39 pm

Bylo to blízko, nebo oni. Určitě to nebyl jeden člověk, napovídaly tomu zvuky.
'No tak dělej!' popoháněla situaci ku předu. Nerada čekala a ze všeho nejvíc neměla ráda nejistotu.
Podívala se na Momoe, taky byla ve střehu a rána ji krvácela.
'Musíš vydržet, teďka nemůžeme dělat nic' spíš uklidňovala sebe, než dívku, co byla s ní.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 8:06 pm

,,Byakugan by se nám opravdu hodil... Ale my to zvládneme i bez něj." snažila se, aby její hlas zněl sebejistě. To, že tu ji vůbec necitíla nebylo podstatné. Zhluboka se nadechla a pokračovala:
,,Očekávají nás za dva týdny. Cestu bychom měli zvládnout zhruba za 10 dní, když nebudou žádné komplikace. Vždy je dobré mít rezervu..."
Co se zatraceně mohlo stát ? Nikdo o této cestě neměl vědět. Jen pár lidí z Konohy... že by ? Ne, to není možné
Náhle něco zaslechla - zvuk, který určitě nepatřil do repertoáru klidného lesa. Na poslední chvíli strhla Amarante stranou před letícím kunaiem...
,,Zdá se, že máme společnost..."

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 8:32 pm

"Máme spoločnosť..."
Ešte stihla povedať skôr, než pravou rukou zašla do kapsy a vytiahla jeden kunai. Vrhla ho tým smerom, odkiaľ na ňu zaútočili. Síce nie je možnosť, že by sa tam nepriateľ, ešte mohol zdržať, lebo na jeho mieste by sa asi najrýchlejšie presunula inde, ale pre istotu. Zasmeje sa, keď to bude niekto z Rain, ktorí sa snažia sabotovať misiu. Bolo počuť, ako sa ostrie zbrane zabodlo do dreva stromu. Ostražito sa obzrela okolo seba. Každé zašuťanie mohlo naznačiť, že nepriateľ je blízko. Nič sa však nedialo, ticho. Tí, ktorých na nich poslali určite musia byť cvičení v špionáži.
"Honmei- sensei, koľko ich tu je?"
Spýtala sa a podišla k nej viac, môžu zaútočiť zo všetkých strán. Byť pri strome by bolo nevýhodné, keďže aj to môže byť genjutsu nepriateľa. Zo skaly by na nich zaútočili z vrchu. Postavila sa chrbtom k nej, takto sú kryté skoro úplne, samozrejme zo strany senseia oveľa viac. Vybrala ďalší kunai do jednej ruky a do druhej shuriken, v prípade boja na diaľku, a zaujala bojovú pozíciu. Nech len prídu a zistia silu klanu Santaru. Stačil by len jediný dotyk protivníka a... Ale pokiaľ je to Chuunin, alebo Jounin, až také ľahké by to nebolo. Jej dych sa zrýchlil a pevnejšie zovrela zbrane v jej rukách.

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 8:44 pm

Momoe pozorně poslouchala rozhovoru. Nasucho polkla. Známky boje byly dobře slyšitelné.
Do háje... Do háje... Kousala si ret.
"Je jich hodně," zamračila se na Tamu. "Musíme jim pomoct!"
Hlavně klid, ony to zvládnou. Zvládnou! Pomalu se pohnula v před. Ml by tuhle situaci zvládnout. Dokázala provést plošné genjutsu na docela vysoké úrovni. Jenom se potřebovala dostat o něco blíž....

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 8:52 pm

Sáhnula si do zadní kapsy pro kunai a připravila se na možný útok. Sohlasila s Momoe, pomoct a co nejrychleji.
Opatrně vykoukla ven aby zjistila, je-li zduch čistý. Zdálo se být všecko v pořádku. 'Tak a teď jen od tud vypadnout a najít je!' podívala se na Momoe a ukázala prstem na jjeí bok, potřebovala si být jistá, jetsli nepotřebuje pomoct.
Něco lehce zašustilo za jejími zády. Jen se ušklíbla a vrazila plnou silou svůj kunai do nepřítele. 'To máš za to, zmetku!'

Předmět: Re: Last Fall Sun Oct 07, 2007 8:56 pm

Stála zady k Amarante, ze svých dvou katan tasenou jen jednu. Druhou ruku si zatím nechávala volnou - buď na vytvoření pečetě nebo hození jehly či kunaie.
,,Vypadá to na skupinku 5-7 lidí. A očividně dobře vycvičených.", prohodila směrem k druhé dívce, zatímco její oči propátravaly okolí a hledaly známky nepřátelského útoku. Nemusela čekat dlouho. Zleva i zprava se na ni vrhly dva stíny - boj začal.

» Last Fall - Dej a Postavy