Fear the Vody

***
Bylo nebylo, daleko v lesích Jižní Ameriky žila skupina lidí, kteří tajně (a nikdo nevěděl, jak se jim to podařilo utajit) vyráběli atomové bomby. To práv oni prodali Vodymu jeho tajnou zbraň, ale jejich vůdce se rozhodl přijít si k penězům malým vydíráníčkem...

***
Na Londýn padla clona tmy. A to byl ráj pro Terczu a její upírské choutky. Rozloučial se s ostatními a vyšla do temných a studených uliček.

V sídle bylo bez ní docela ticho. (si fandím co) Někteří kouzelníci odpočívali, protože se před ní měli neustále na pozoru a teďka si oddechli. Jiní se bavili ve skupinkách mezi sebou a diskutovali co a jak využijí posili při boji s Vodym. Teďka když se jeho společnost rozrostla, to byla ještě větší hrozba.
Wayka a spolek ninju byli v jednom opuštěném pokoji. Wayka sice Tercze důvěřovala, ale musela vědět i názor ostatních.
"takže?" začala a koukla na ostatní. zrovna se snažili dohodnout jetsli se jim bude hodit.
"Takže kdo je pro?" přejela šestá Hokage ostatní pohledem. Skoro všichni zvedli ruku až na Gaaru.
Nijak to neokomentovala. "takže většina je pro." podívala se s povzvednutým obočím na Kazekageho, který jí pohledy neoplácel.

Chvíli na sebe zírali, pak do okenního skla narazila sova. Sai se zakřenil, otevřel okno a vzal sovu do ruky. Zřejmě nebyla tak omráčená, jak se na první pohled zdálo, protože Saie neúnavně klovala do ruky. Na druhou stranu on vypadal, že mu to vůbec nevadí.
"Jdu to zanést," řekl a odnášel vztekající se sovu do vedlejší místnosti zanechávaje za sebou krvavou stupu.

Sai kramopval ve skříňce kam ho poslal remus a zatím přišla Tercza. Když otevrřela dveře přivřela halvu Saiovi. ten jen zaskučel a začak si třít krk.
"Jéé, já jsme nechtěla.. omlouvámse," začala mu přejíždět prsty přes krk, aby věděla jestli se mu nic nestalo.
"bude to v pohodě," mrkla na něj a pomohla mu na nohy. Sai se usmál jako debil a upírka začala uvažovat jestli mu tu hlavu neměla urazit.

***
"Tobě se to moc nelíbí," konstatovala Wayka vážně. Gaara souhlasně přikývla zamračil se. "Vím, že Listová a Písečná jsou spojenci, ale není možné, aby Hokage takhle ochraňovala Kazekageho."
"Já vím."
***

"Aloha" rozrazily se dveře a v nich upírka. Wayka zmlkla a otočila se zády k oknu. Gaara ten an sobě nedal nic znát.
"děje se něco?" zvážněla Tercza a koukala na ty dva před sebou.
"ne nic," broukla Wayka.
tercza si myslela svoje. "No nebudu vás rušit," otočila se a zmizela za dveřmi, které před chvíli otevřela. I hend se sesunula do křesla jako hromádka neštěstí a přemýšlela. 'nejspíš by bylo nejlepší od tud vypadnout a nemotat se do války mezi nima'.
Osttaní kolem ní chodili a házeli po ní pohledem. Nevšímala si jich. jen si plánovala jak odtud co nejdřív vypadnout. Nesmí narušit spojenectví,a le míchat se do ničeho nebude.

Vody se zamyslel a nakonec řekl: "Budeme se muset přesunout do mého hlavního štábu. Tady jsou lístky s adresou. prosím, zapamatujte si ji a poté je zničte." Všichni přítomní tak udělali. "Nyní můžete odejít, myslím, že onedlouho tady bude policie a vyšetřovací služba, nerad bych, kdyby někoho zatkli. I když policii máme pod palcem, někteří z nich jsou idioti." Osazenstvo se rozešlo a Allass sledovala, zda-li je znovu sledována. Zatím nic a nikoho neviděla, takže spokojeně si šla koupit cigarety. Poté zamířila do svého bytu v podkroví jednoho domu, zabila kouzelníka, který tam na ní čekal, domácímu dala nájem a něco málo za odstranění mrtvoly. Poté se podívala na hodinky a vyrazila do hlavního štábu Vodyho. Ostatní tam už byli, čekalo se jenom na ni... a při tom vědomí vůbec nespěchala.

***
Bylo to jasné. Jasnější než ty nejjasnější ze všech jasných věcí. Jasné jako facka, jako slon na cestě, jako mrak před sluncem, jako bílý puntík na černém papíře. Nic na světě nemohlo být jasnější než to, že se Vody dostal do pěkně velkého problému.
Zapomněl, že někteří nenávidí uklízení mrtvých....

"Jsem rád, že jsme tady všichni," začal Vody, nacož byl přerušen Allassiným tichým připomenutím: "Chybí Yuiko." "A kde je?" Ally si povzdychla: "Uklízí ty mrtvoly, jak jsi jí nařídil." Vody chápavě přikývl: "Tak začneme bez ní." Ostatní neznatelně přikývly. Před Vodyho se spustila ze stropu veliká mapa a on začal popisovat svůj plán na obsazení nejdůležitějších bodů ve městě. Pak v kraji, republice, kontinentě a nakonec na celém světě. "Ty, Vody. Nic proti, ale myslím, že se nyní budeme muset spokojit s tím městem. S našimi prostředky..." ozval se Leader a Vody znovu zapřemýšlel. "Ale jistě," vyhrkl nakonec: "ten zbytek byl tady jenom tak, stejně se to bude měnit podle našich postupů." usmál se na zbytek osazenstva. "Už jsem vám i vymyslel pozice a tak. Josu tady v těch složkách, na každé je jméno, které patří někomu z vás. Takže si to prosím rozdejte." Podal několik složek Tobimu, který seděl nejblíž, ten našel svou a zbytek pustil dál. "To vypadá zajímavě, Vody, děkuji." usmála se Allassa a zavřela svou složku. "Myslím, že jsi víc než dobrá to zvládnout a dostat se tam. Mám někdo nějaké připomínky?" Nikdo nic. "Tak se rozejděme a postupujte podle plánů. Tohle bude náš hlavní stan, sem se budou posílat nejdůležitější správy a tak. Děkuji vám za pozornost." Členové Vodyho spolku vstali a trousili se pryč. Allassa měla sraz se svými veliteli oddílů, kterým velila. "Tak co, kam se máme přesunout." Dívka otevřela složku a ukázala na jejich lokaci: "Ministerstvo kouzel, Londýn." Šedohřbete, doufám, že víš, kde to je. Vlkodlak se usmál a popsal cestu.

***
"Jááá s písničkou jdu jako ptáček..." řekl houbař a zakopl o houbu. "Cože?" vyvalil oči. "To je přece (vložte název exostické, v Evropě nerostoucí, houby)!" Utrhl ji aniž by si uvědomil, že to je ovládací panel od Vodyho atomovky....

***
"Něco se děje!" vstala Wayka ze židle a za pár sekund byli všichni na nohou.
"Hřbitov. Kde je tady hřbitov?" otočila se na prošedivělého vlkodlaka. Remus chvíli nechápal.
"A myslíte polohu, že jo. Je to severně," vykouzlil mapu a ostatní se podívali na místo kam se mají dostat.
Wayka přikázala aby se všichni sešli a dohodli se na plánu. Kouzelníci šli na vlstní pěst a přemýstili se tam dřív. "Takže Kakashi nechám to na tobě. Dostaň se tam co nejrychleji, já se ukážu potom," jen to dořekla všichni ninjové zmizeli. "A ty Gaaro," otočila se na Kazekageho, který se zrovna chystal taky k boji. "Ty tu zůstaneš. Tady jsi relativně v bezpečí, takže." Už to nedopověděla sama zmizela v obláčku kouře.
Tercza seděla vedle, ven nemohla protože se brzy mělo rozednít. A taks e rozhodla, že tu ještě teda počká. Když viděla jak všichni mizí přišla si na obtíž.
"Co t děláš?" zeptal se Kazekage a očividě si myslel svoje.
"nevidíš, že sedím," obořila se na něj upírka a koukala na stěnu za ním.
Jen se otočil a zmizel za dveřmi.
"taky jsme si ráda pokecala," zařvala za ním ještě Tercza.

***
Cink.
Výtah se zatavil a kupa lidí vtrhla na Ministerstvo kouzel.

"Tady nemáte co dělat," začal jeden z kouzelníků, který hlídal vstup.

Než však stačil říct cokoliv jiného, natáhl papuče - alias zemřel.

"Nezapomeňte, že potřebujem několik zajatců, takže se snažte je všechny nepozabíjet. A šedohřbete," otočila se Allassa na vlkodlaka: " kroť se." Napomenutý něco zavrčel a rozběhl se chodbou. Allassa si vzala několik chlapů sebou a mířila do chodby, kterou jí v instrukcích spomenul Vody. Do chodby a jedné komnaty. A v té komnatě je truhlička. Právě kvůli té tam byla ona. Její lidi od ní měli držet kouzelníky dál aby mohla v klidu pracovat. Zastavila se přede dveřma a vytáhla z rukávu dýku. Na krku měla přívěšek ve tvaru tornáda a ten nyní matně svítil. Zvedla ruku a dveře jednoduše rozbila zlakem vzduchu. Z druhé strany chodby se k nim blížili nějací kouzelníci a její chlapci je šli zahnat. Osaměla a vstoupila do komnaty. Kolem ní byli desítky ba stovky truhliček. Usmála se a šla hledat tu pravou. Po chvilce se dveřmi protáhl nějaký stín a Allassa se otočila. Ten, co stál naproti ní k ní nepatřil a momentálně na ní mířil něčím, co identifikovala jako hůlku. "Tvé jméno?" zeptala se Allassa diplomaticky a opřela se o stěnu, tváří v tvář jejímu protivníkovi.

"Zeptat bych se měl spíše já," dostalo se Allasse neutrální, ba téměř zmatené, odpovědi.

"Mé jméno ti skutečně k ničemu nepomůže. Nemáš sebemenší šanci zjistit o mě něco víc," usmála se Ally a jala se zkoumat nejbližší truhlici. "Mimovolně, pokud si to dobře promyslím, ty chlapi co mě provázeli asi odlákal někdo od tebe?" Neznámý přikývl a dál na ní mířil hůlkou. Dívka se zastavila, povzdychla si a prohlédla celou místnost. Nakonec se podívala na muže před sebou: "Ty asi nevíš, která truhlička je ta pravá, co?" Muž zaskočen otázkou chvíli mlčel: "Je mi líto, ale čas na tlachání není." Vykřikl nějaké zaklínadlo, které se lehce srazilo se vzdušnou stěnou, která se před Ally objevila. "Jak?" nechápal muž. "Jednoduše. Mám magii v krvi," usmála se Allassa a vzala do rukou truhličku. Tu správnou, protože ostatní jakoby zešedly. "Jak jsi věděla, že?" "Talent, můj milý, talent.. a zkušenosti." Tentokrát to byla ona, co zaútočila. Upřednostnila svou dýku. Muž stihl uhnout. Začali se bít. Použil kouzlo, které odrazila. Pak použila ona vzdušný vír a on byl odhozen na stěnu. Prošla kolem něho a kopla ho, aby ho omráčila. Pak si k němu klekla. Byl hezký, rudovlasý. "Chtěl jsi jméno, že? Věz tedy, že dneska tě porazila Allassëa aep Vixel. Příště tě můžu zabít." Vstala a odcházela. Než za sebou zavřela dveře, uslyšela ještě jeho hlas: "George Weasley. Doufám, že se ještě potkáme." Venku narazila na jeho dvojče a z fleku ho omráčila. Nečekal, že z místnosti vyjde jako vítěz ona. Čekal bráchu. "Smůla, chlapci."

Ministerstvo zkolabovalo. Allassa skříňku odnesla Vodymu. On ji dal svým expertům, protože určitě v ní byli další pasti. Allassa si zatím sedla za pc a zjišťovala vše, co se dalo zjistit o klucích, které právě potkala. Měla čas, byla první kdo úkol splnil.

***
"Já cu domů!" vztekalo se malé dítě. "Domů, domů, domů!"
"Já taky," ozval se Kisame.
"Domů!"
"Jo, domů!"
"...Kde je ten provaz?...." zasyčel Itachi.
"Byl v rohu," oznámil mu Tobi.
"Proč zrovna my musíme hlídat to děcko?" nezapomněl si postěžovat Deiara.
"Pokud chcete, tak vám to tu oživím," ozvalo se sladce ze stínů.
"Kdo to je?" Tercza vyšla na světlo a zářivě se na ně zazubila....

***
"Allasso, děje se něco?" podíval se Vody na dívku, která k němu přišla s notebookem a posunula mu ho před nos. "Tvé nové objevy?" zazubil se na ní, když se zahleděl na fotky dvojčat. "Tak trochu. Setkala jsem se s nimi na ministerstvu." "A?" Allassa se usmála: "Jenomže oni pro ministerstvo nepracují. Mají nějaké krámek v Příčné ulici nebo kde. A myslím, že takových bylo na ministerstvu více." Vody se zamyslel a něco naťukal do svého počítače: "Není možné, aby o přepadení věděli. Tihle budou patřit k druhé straně." Allassa přikývla a překlikla okno na svém pc: "A zde jsou rozbory té skříňky. Tvým expertům se podařilo dostat přes zabezpečení vrchního pláště. Je tam několik kouzel, které neodstraní." Vody se začal vztekat: "Jak to? Mám nejlepší experty, jaké můžu mít!" Dívka vydechla: "To ano, ale nejsou to kouzelníci. A já s tím také nic nezmůžu." "Tak mi nějakého kouzelníka doveď!" prskal na všechny strany Vody. Allassa převrátila očima, sbalila notebook a odešla. Potřebovala si promluvit s jedním kámošem na hřbitově. Netušila, že hřbitov je již obsazený druhou stranou.

***
Seděli na hrobech a koukali jeden po druhém. Proč zrovna na hřbitov? ptal se každý sám sebe. Nebylo ale koho se zeptat, protože nikdo, kdo by mohl znát odpověď, tam s nimi nebyl. A možná by se všechno seběhlo jinak, kdyby se neozvalo tiché: "A do prdele."

"No to si snad děláš kozy. To jsi mi nemohl říct dřív, že hřbitov je okupovaný?? Dneska se nedá věřit ani zombíkům!" vztekle zakřičela Allassa a usekla hlavu něčemu, co se před ní krčilo. Poté se otočila k lidem, kteří ji obestopili. "Je tady nějaký kouzelník?" zeptala se mile a otřela si meč do hader nebohého zombie. "Je nás tady plno. kdo jsi a pro koho pracuješ?" zeptal se někdo z davu. Allassa se usmála tím svým nehezkým úsměvem, který se Gaarovi stojícímu v pozadí zalíbil. "Mé jméno není důležité. Jednoho z kouzelníků si půjčím, Vody by si s ním chtěl promluvita věřte, že ne při koláčcích a kávičce." Pak se strhlo peklo...

Kdyby někdo řekl, že tam stříkala krev, nebyl by daleko od pravdy. Ale někdy v tom chumlu lidí bylo těžké rozeznat,kdo na čí straně je. A přesto tam bylo několik lidí, kteří se drželi stranou.
"Večeře," mnula si ruce Tercza a její oči rudě zářili do šera.
Gaara stál opřen o náhrobní kámen a sledoval Allassu. Ta, stojíc opodál, sledovala jeho. Ten zvláštní pocit, že se navzájem znají, se mezi nimi vznášel, jako těžký mrak...

Allassa držela meč volně spuštěný podél těla a sledovala Gaaru. Když ucítila, že se jí někdo snaží sápat po noze, kopla a kouzelníka omráčila. "Doufám, že nevadí, když si ho půjčím," ukázala na skoro nebožtíka. Gaara mlčel, jenom ji sledoval. Někoho jí silně připomínal, svým klidem. Až na to, že ten někdo vypadal úplně jinak a byl z jiného světa. A taky byl již hodně dlouho mrtvej. Nadzvedla omráčeného kouzelníka a před ní se oběvil jakýsi portál. Chvíli přemýšlela, zda je dobré nechávat svědky, ale nakonec si vzpomněla, že Vody to chtěl hned. ´Bude to jeho chyba.. ne moje.´pomyslela si a vstoupila dál. Gaara i hřbitov jí zmizel z očí a ona hledala ty správný dveře...
****
Gaara dívku sledoval, zatímco Tercza vyšla ze stínů. "To byla Allassa, pokud nevíš. Nikdo o ní neví, nikdo ji nezná. Zvláštní dívka, štvě mě," prohlásila, když si stoupla vedle Gaary. Ten se na ní nechuceně podíval a odkráčel pryč. Jeho ta dívka neštvala... měl pocit, že konečně našel někoho, kdo je trochu jako on.

***
"Mě to nebaví," stěžoval si někdo zahalen ve stínech.
"Ještě vydrž!"
"ale mě to opradu nebaví, mám toho plné zuby."
Druhý hlas si povzdychl. "Musíš počkat, jinak to nejde."
"Nejde?" zopakovala schovaná postava, které záblesk světel ukázal tvář.

****
"Šedohřbete, ty jsi takový idiot!" zařvala Allassa na muže před sebou a práskla papírem, který ji před chvílí donesl jestřáb, který neklidně zamával křídly. Vlkodlak, kdyby byl ve své vlčí formě, by se doslova naježil a zavrčel na dívku: "Nikdy se mnou nemluv tímhle tónem!" Allassa přivřela oči a ohodně tichším, ale o to nebezpečnějším tónem odpověděla: "Ty nevíš, co jsem zač, prašivče. Jsem ohodně více než ty, takže ty mě budeš poslouchat, jinak skončíš hodně, hodně špatně. A věř, že mé vyhrožování e vždy oprávněné!" Vlkodlak zavrčel a přiblížil se k dívce: "Sice nikdo neví, co jsi zač, ale jasně z tebe cítím krev vlků společně s dalíšmi několika příměsemi, které neurčím, ale nejsi ve svém světě, kde si můžeš řvát na každého. A navyše pokud se pamatuji, jsi to byla ty, kdo nám přikázal se držet na uzdě. Nikdo nemohl vědět, že se přesunout na druhoui stranu." Allassa zavřela oči a sedla do křesla, které stálo za ní. Otevřela svůj laptop a něco chvíli ťukala, mpak ho s hlasitým klapnutím zavřela a podívala se na vlkodlaka: "Dobře, dělejte si co chcete. Mě velení nad vámi určil Vody, ale klidně se toho vzdám a vel si jak chceš, prašivče." Vstala, ze stěny si vuzala plášť a jkeště ve dveřích se otočila na vtězoslávně se tvářicího muže: "A ještě něco, jestli někomu řekneš to, co jsi zjistil o mé krvi, tak mě to nebude zajímat. Ale jakmile začneš zkoumat, kdo jsem, zabiju tě."

*****
Shinigami se usmála, ta dívka nejenže upevnila zmatek mezi dvěmi skupinami, ale také rozházela Vodyho skupinu tím, že si proti sobě poštvala vlkodlaky, kterým se stejně pod velením Vodyho nelíbilo. Nyní jim dala volný prostor a oni rozhodně nedají Vodymu vědět, že již nejsou pod její velením. Začli infilrací jeho špehů a pomalu pronášeli informace druhé straně.

*****
Ally bloudila městem, v kapse kabátu si pohrávala s krabičkou cigaret a rozlížela se kolem. Hledala toho chlapce, kterého viděla na hřbitově... nevěděla proč, ale měla pocit, že jedině s ním najde to, co tak dlouho hledá ve všech možných světech.....